Než jsme dojeli do Hauklandu, museli jsme přežít jednu noc v exilu. Nouzový azyl u Leknes. Přístřešek s výhledem do škarpy, lehkým závanem ryb. Vše směřovalo k jedinému: k Bílému domu.
Příběhy z cest
Fotky z mých cest najdete jinde. Tady je to, co se stalo mezi nimi.
Rozbité navigace, záchody ve skříních, noci strávené v místech, kterým se nedá říkat ubytování. Píšu si to od doby, kdy jsem zjistila, že si to jinak nezapamatuju a že nejlepší historky nikdy nejsou z těch dní, kdy všechno vyšlo.
Lakomá Bárka aneb, jak jsem chtěla očurat svět (a jak to nevyšlo)
Záchod se nacházel v prvním patře, přímo nad jídelnou. Na tom by vlastně nebylo nic divného – Ve skříni.
Epizoda 3 – Surrealistická vila z ( Rozházené povídky )
Mělo to být pohodové letní kolo po lesích a loukách. Místo toho jsme skončily v džungli, kde tráva sahala po oči, navigace stávkovala a elektrokolo se pokusilo zavraždit Jindru.
Den kdy se mi ráno chtělo jít na houby:
Byl to člověk, který šel životem naplno, jako by měl v sobě motor s nevyčerpatelnou energií. Říkával hledám ženu značka mám spotřebu jako tryskáč.
O pláštěnce, kafi a cenách na severu
Příběh: Madeira rozkvetlá a krásná nebo jak vlastně.
Otevřít dům bylo jedno drama.
Ale zamknout ho – to byla zkouška vyššího levelu.
Level: Ell.