Den první

Místo činu: Někde mezi třetím a osmým stejným smrkem zprava.

Teplota: Solidních −11 °C. Ideální počasí pro mražený úsměv.

Stav výpravy: Rozděleni, zmateni, ale stále esteticky nadšeni.

Dnes se naše skupina rozdělila podle přirozeného výběru. Dva generátory slov vyrazily směrem k jezeru. My dva jsme se vydali za dobrodružstvím.

A Norsko nás nezklamalo.

Nabídlo nám exkluzivní trasu, kterou nenajdete v žádném turistickém průvodci: Velký okruh kolem stále stejné chaty.

Je to zvláštní pocit. Jedete patnáct minut zasněženou krajinou a najednou si řeknete:

"Tenhle domek je krásný. A ten strom vypadá přesně jako ten, který jsme míjeli před chvílí."

Potom vám dojde, že to není déjà vu. Je to potřetí stejný dům.

Ve Sjusjøenu mají zřejmě zvláštní smysl pro humor a smrky sázejí podle pravítka.

Navigace si s námi začala hrát

Aplikace: Běž tam!

Já: Tam je sráz.

Aplikace: Tak běž zpátky!

Já: Tam už jsem byla třikrát.

Zbývalo nám posledních 1,8 kilometru. Nejdelších 1,8 kilometru v mém životě.

Motali jsme se v kruhu tak dokonale, že jsme si ve sněhu vyjezdili vlastní soukromou dálnici. Každá další zatáčka vypadala povědomě a všechny stromy jako by se proti nám spikly.

Přesto byl prachový sníh neuvěřitelný. Člověk se v takové zimě cítí podivně živý. Možná proto, že se musí neustále pohybovat, aby se nezměnil ve zmrzlou sochu.

Nakonec jsme cestu našli a vrátili se do tepla. Teď už jen doufám, že naši dva mluvkové u jezera neukecali nějakého soba, aby je odvezl domů.

Ponaučení

Pokud v Norsku potkáte stejnou zatáčku potřetí, není to chyba v Matrixu.

Jen vás ta krajina ještě nechce pustit domů.