O CO JDE

O co jde

Když někam přijedeš fotit, tvoje oči a mozek vidí něco úplně jiného, než co nakonec zachytí fotoaparát. Ne proto, že by fotoaparát byl špatný, ale proto, že lidský mozek si realitu neustále sám upravuje, doplňuje a přikrášluje, aniž bys o tom vůbec věděla. Fotoaparát nic takového nedělá, zaznamená přesně to, co je před objektivem, ať se ti to líbí nebo ne.

Tenhle rozdíl mezi tím, co vnímáš v tu chvíli na místě, a tím, co skutečně dopadne na snímek, je hlavní důvod, proč tolik fotek z krásných zážitků nakonec doma zklame. A dá se to rozdělit do pár jednoduchých věcí.

Proč se to stává

1. Mozek si sám vybírá, co má vidět, a co ne

Když stojíš na kopci a díváš se na krajinu, mozek automaticky "vypne" věci, které tě nezajímají  odpadkový koš u cesty, dráty elektrického vedení, cizí auto v záběru. Prostě si jich nevšimneš, protože se soustředíš jen na tu krásnou horu nebo strom. Fotoaparát ale nic nevynechává. Zaznamená úplně všechno, co je v záběru  i ten koš, i ty dráty. Proto se pak doma divíš: "To tam fakt bylo? Vůbec jsem si toho nevšimla!"

2. Oči si samy dorovnávají barvy a jas, objektiv ne

Když je zataženo a všechno kolem je do šeda, tvoje oči a mozek si to samy trochu "opraví"  víš, že tráva je zelená, tak ji tak i vnímáš, i když ve skutečnosti je barva ven ven vymáčknutá a fádní. Fotoaparát ale zaznamená přesně to šedivé, nevýrazné světlo, jaké tam doopravdy je. Výsledek: scéna, která na místě vypadala živě, je na fotce plochá a nudná.

3. Vidíš to, co čekáš, že uvidíš

Když jdeš fotit s tím, že "dnes bude nádherné světlo", mozek ti podvědomě začne to světlo vylepšovat prostě proto, že to očekáváš. Díváš se skrz svoje přání, ne skrz to, co tam skutečně je. Pak tě fotka doma zklame, protože světlo ve skutečnosti tak silné nebylo, jen sis to tak namluvila.

4. Vzpomínky a pocity ti kazí výběr fotek

Když si doma prohlížíš fotky z výletu, vybaví se ti zima, která tam byla, únava z výstupu, vůně lesa, ticho okolo. Tyhle pocity se ti nevědomky vmíchají do posuzování, jestli je fotka dobrá. Vybereš snímek, který tě dojímá, ale někoho, kdo tam nebyl a nic z toho neprožil, prostě nezasáhne, protože na fotce ty pocity vidět nejsou.

5. Oči vidí prostor jinak, než ho vidí objektiv

Máš dvě oči, takže vidíš svět jako prostorový, s hloubkou hory se zdají opravdu obrovské a vzdálené. Fotoaparát ale "vidí" jen jedním okem a všechno zploští do jedné roviny. Proto hora, která na místě vypadala majestátně, na fotce může působit malá a nezajímavá – pokud ji nezachytíš tak, aby si divák tu hloubku domyslel (třeba pomocí něčeho v popředí, co ukáže, jak je to místo velké).

Co si z toho vzít

Většina chyb, které si fotografové vyčítají rušivé věci v záběru, nudné světlo, plochá kompozice nejsou chyby v technice. Je to jen to, že se člověk spoléhal na to, co viděl a cítil na místě, místo aby se díval očima fotoaparátu  tedy tak, jak to skutečně bude vypadat na výsledném snímku, bez toho zážitku okolo.