Stejná lokalita, jiná fotografie 

Existuje zvláštní druh fotografického cestování. Kolují souřadnice, časy východu slunce, doporučená ohniska i přesný kámen, na který je potřeba postavit stativ. Někdo najde záběr, který funguje, a za několik let ho mají tisíce lidí – se stejným popředím, stejnou horou a podobným světlem.

Není to obvinění. Sama vodím fotografy na známá místa a budu to dělat dál. Kirkjufell, Vestrahorn nebo Sete Cidades se fotografují z dobrého důvodu. Jsou nádherné a obrazově fungují.

Rozdíl není jen v tom, kde stojím. Rozdíl je v tom, co si z místa odvezu.

Omyl: Ikonické místo bude vypadat jako na fotografiích, které znám

Nebude. Než na známou lokalitu dorazím, viděla jsem ji mnohokrát na Instagramu, v článcích a v galeriích jiných fotografů. Představa místa je hotová dřív, než vystoupím z auta – a právě tato představa bývá největší překážkou.

Když potom stojím na místě, neporovnávám krajinu samu se sebou. Porovnávám ji s nejlepšími fotografiemi, které tam vznikaly během mnoha let. Snímky byly pořízené v jiném ročním období, za mimořádného světla, s jinou hladinou vody nebo po hodinách čekání.

Skutečná krajina v takovém srovnání téměř vždy prohraje. O mém očekávání totiž neví a nic mi nedluží.

Nejtěžší bývá první půlhodina. Potřebuji odložit známé obrazy a začít vnímat, co se přede mnou skutečně odehrává. Proto většinou nefotografuji hned. Chodím, dívám se a nechávám místo působit. Zvenčí to může vypadat jako ztracený čas, ale právě tehdy často vzniká základ výsledné fotografie.

Omyl: Dobrá fotografie se dá naplánovat do posledního detailu

Plánuji hodně. Zjišťuji polohu slunce, příliv, roční období, počasí i směr, ze kterého může přijít světlo. To všechno má smysl a patří k práci, kterou je potřeba udělat doma.

Neplánuji však hotovou kompozici.

Když si předem vymyslím přesný záběr a na místě se ho snažím za každou cenu vytvořit, přestávám vidět. V hlavě mám šablonu a hledám kus krajiny, který do ní zapadne. Pokud světlo, počasí nebo samotné místo nespolupracuje, jsem zklamaná z krajiny, která za nic nemůže.

Lépe mi funguje opačný postup: připravit podmínky, ale kompozici hledat až na místě. Přijít, otevřít se tomu, co se právě děje, a reagovat.

Někdy mě zaujme tvar, který jsem předem neznala. Hrana světla, krátký odlesk na vodě nebo stín, který za několik minut zmizí. Takové fotografie bývají silnější než předem vymyšlený záběr, protože obsahují skutečný okamžik, ne pouze splněný plán.

Omyl: Když už jsem tam, musím mít typický záběr

Nemusím. Mohu ho udělat – a někdy ho také vyfotografuji pro radost nebo jako vzpomínku. Nemusí to však být fotografie, kvůli které jsem na místo přijela.

Jakmile mám klasický pohled za sebou, začíná pro mě ta zajímavější část. Hledám, co na místě vidím já. Detail místo celku. Teleobjektiv místo širokoúhlého záběru. Mlha místo hory. Odraz v kaluži místo slavného horizontu. Šedivá obloha, kterou ostatní odepsali, a proto je najednou kolem ticho.

Nejde o originalitu za každou cenu. Typická kompozice není špatná jen proto, že ji fotografoval někdo přede mnou. Problém nastává ve chvíli, kdy už nehledám nic dalšího.

Pokud si odvezu pouze přesnou kopii cizí fotografie, nemusela jsem kvůli ní cestovat stovky kilometrů. Ten obraz jsem znala ještě před příjezdem.

Omyl: Vlastní pohled znamená dělat všechno jinak

Snaha být za každou cenu originální může být stejně svazující jako kopírování známého záběru. Místo krajiny potom neposlouchám vlastní očekávání, ale příkaz, že musím vytvořit něco, co ještě nikdo neviděl.

Vlastní fotografický rukopis nevzniká křečovitým odmítáním všeho známého. Vzniká opakováním rozhodnutí, která jsou mi přirozená.

Někdo vyhledává dramatické světlo a výrazné barvy. Já se často vracím k mlze, tichu, jednoduchým tvarům a krajině, ve které není všechno vysvětlené. Nevybrala jsem si je proto, abych byla jiná. Postupně jsem zjistila, že právě takové fotografie se nejvíc podobají tomu, jak krajinu prožívám.

Vlastní styl se nedá rychle vymyslet ani vysoutěžit. Dá se pouze postupně najít. Pozná se podle toho, že moje fotografie začnou vypadat jako já, ne jako snímky fotografů, které obdivuji.

Omyl: Úspěšná fotografie je ta, která má velký dosah

Počet reakcí ukazuje, jak dobře fotografie fungovala v určitém prostředí a v určitou chvíli. Neříká však automaticky nic o tom, jak důležitý je snímek pro mě.

Výrazná barevná fotografie může na sociálních sítích získat větší pozornost než tichý obraz v mlze. To ale neznamená, že je lepší. Někdy je pro mě nejdůležitější právě fotografie, která má nejméně reakcí a přesto mi roky visí doma na zdi.

Měřítko úspěchu proto nemůže být jen vnější. Pokud je snímek pravdivý pro mě a podařilo se mi do něj vložit to, co jsem na místě vnímala, splnil svůj účel.

Všechno ostatní, co přijde po stisknutí spouště, je bonus.

Jak si ze známého místa přivézt vlastní fotografii

Než začnu fotografovat, snažím se na chvíli zapomenout na snímky, které už znám. Projdu se bez rozloženého stativu a sleduji, kam se můj pohled přirozeně vrací.

Klasickou kompozici si klidně vyfotografuji, ale nepovažuji ji za konec práce. Změním ohnisko, odstoupím od hlavní skupiny fotografů a podívám se také opačným směrem.

Hledám situaci, která patří právě tomuto dni. Nemusí to být dramatický západ slunce. Může to být obyčejný detail, pohyb mlhy, vztah dvou tvarů nebo světlo, které si všimlo nenápadné části krajiny.

A nakonec si položím jednoduchou otázku: Vyfotografovala bych tento záběr i tehdy, kdybych předem nevěděla, že je místo slavné?

Kde to zkoušíme společně

Tento přístup je základem toho, jak vedu společná fotografování a fotovýpravy. Nejezdíme pouze sbírat souřadnice. Učíme se dívat, reagovat na skutečné podmínky a hledat vlastní obraz i na místech, která byla fotografována tisíckrát.

Ať jsme v Krušných horách, na Islandu, Azorech, Tenerife nebo v severním Španělsku, cílem není přivézt stejnou fotografii jako ostatní.

Cílem je vrátit se se snímkem, který mohl vzniknout jen v daném okamžiku – a který vypadá jako jeho autor.

 Kde to zkoušíme společně

Tenhle přístup je jádro toho, jak vedu fototúry. Nejezdíme sbírat souřadnice, jezdíme se dívat. Island, Azory, Severní Španělsko, Tenerife