Kamilův kávový koncert

Takovému islandskému pozvání na kávu se prostě nedá odolat. A tak sedíme seřazení na dřevěné, lehce se kymácející lavičce a před námi začíná Kamilův kávový koncert.

Na stole se postupně objevují krabičky, mlýnky, mikrováhy a další podivuhodné náčiní. Chvíli to vypadá jako skořápková hra, při níž máme hádat, pod kterou krabičkou je schovaná kulička. Jenže tady se hraje mnohem vyšší liga.

Hraje se o dokonalé espresso.

A to rozhodně není jen tak. Má svá přísná pravidla. Správná hmotnost zrn, správný stupeň pražení, přesná hrubost mletí, teplota vody i délka extrakce. Žádné nasypeme, zalijeme a vypijeme.

Kamil nekompromisně odvažuje osmnáct gramů kávy. Ani o zrnko víc. Ruční mlýnek musí vytvořit dokonale jemnou směs a voda na vařiči dosáhnout správné teploty. Modrý ruční espresovač je potřeba nejprve důkladně předehřát. Teprve potom může pod tlakem vzniknout malé espresso s krásnou lískooříškovou cremou.

Celou precizní operaci však výrazně zpomaluje Vašek.

Vytahuje malý notýsek, cvakne propiskou a zahajuje křížový výslech. Pro něj to totiž není káva na pět minut. Je to laboratorní audit.

"Jaká je povolená odchylka v gramáži, Kamile? Mám tu 18,1 gramu. Mám ten desetinný fragment odebrat, nebo to změní profil kávy v podextrahovanou katastrofu?"

Kamilovi mírně zacuká v koutku, ale poctivě odpovídá.

Vašek si zapisuje:

18,0 gramu – absolutní dogmatický strop.

"A co když se mletí netrefí? Co když bude káva příliš hrubá?" pokračuje a zapíná na telefonu stopky.

Kamil trpělivě vysvětluje, že příliš hrubě namletá káva znamená rychlý průtok, slabou extrakci a ve výsledku jen kyselou teplou vodu.

"A když ji přemelu?" nedá se auditor odbýt.

"Tak z toho bateriového válce ukápnou tři kapky spáleného dehtu a přístroj odevzdá duši," odpovídá Kamil.

Vašek si v notýsku dvakrát podtrhne slovo DEHET a pro jistotu zkontroluje stav baterie.

Kamilovy ruce kmitají jako ruce zkušeného dirigenta. Vašek sleduje stopky, odpočítává sekundy a hlásí mezičasy. Na vařiči bublá voda a já na klíně opatrně svírám svůj růžový ruční espresovač, zatímco Kamil pracuje s tím svým modrým.

Až do této chvíle, na vratké lavičce pod islandským nebem, jsem vůbec netušila, kolik fyziky, matematiky, trpělivosti a úřednické statistiky se může skrývat za přípravou jednoho jediného espressa.

Teď už to vím.

Otázkou zůstává, zda se po tomhle školení ještě někdy odvážím připravit si ho sama.