Bouřlivá edice

Bretani nelze fotografovat podle běžných pravidel. Vyžaduje vlastní kodex – sestavený z ranního vstávání, Atlantiku, mokré techniky, červeného vína a několika zkušeností, které se nedají získat jinak než přímo v terénu.

Kapitola 1: Ranní hygiena a budíček

Lžičková symfonie

Cinkání lžičky o hrnek v pět hodin ráno není hluk.

Je to pozvání k ranní meditaci s čajem. Kdo tento zvuk ignoruje, přichází o nejlepší světlo dne.

Atmosférická ostraha

Když moře začne hučet tak hlasitě, že neslyšíte vlastní slovo, je čas přestat vtipkovat a pořádně utáhnout hlavy stativů.

Kapitola 2: Přežití v živlech

Maják jako špendlík

Pokud váš hlavní objekt vypadá jako hlavička špendlíku, gratulujeme. Právě jste objevili skutečné měřítko bretaňské velkoleposti.

Nesnažte se maják přiblížit. Nechte vyniknout prázdnotu, moře a prostor kolem něj.

Vodotěsnost

Vaše technika může být označená jako odolná proti počasí. Vaše nadšení je však to jediné, co vás udrží v chodu, když vás zasáhne sprcha z několikametrové vlny.

V suchu vás neudrží nic.

Gastroalarm

Pokud v kuchyni ucítíte rybinu a vzápětí se rozezní požární siréna, nejde o katastrofu. Je to pouze trénink na bouři.

Vyjměte baterie z alarmu a pokračujte v degustaci Merlotu.

Kapitola 3: Terénní práce

Crozonský kraul

Po útesech se pohybujeme s ladností kamzíka a opatrností pyrotechnika.

Každá vlna, která se roztříští o maják, může být potenciální fotografií roku. Případně poslední fotografií před důkladným osprchováním Atlantikem.

Papouščí moudrost

Na konci výpravy je povinné konzultovat portfolio s místním papouškem.

Pokud při prohlížení fotografií nezačne křičet, je to dobré znamení.