Krušnohorské drama o dvou fázích

Krušné hory nás tentokrát přivítaly svým typickým "májovým" šarmem, tedy větrem, který by odfoukl i špatné svědomí, a teplotou, která nutila člověka přemýšlet, zda ty baterie v našich e-bicích náhodou nebudou sloužit spíše jako topná tělesa. Já a manža jsme byli v klidu. Ji to úplně nevím. Stroje vrněly, Fláje se leskly a my jsme s větrem v zádech tryskali nadšením směr Mníšek.

Všechno šlo jako po másle, dokud naše kamarádka Ji neohlásila, že její digitální oř začíná "mlít z posledního". Jako zkušená výprava jsme zamířili do Nové Vsi v Horách. Představa byla jasná: my si dáme něco do žaludku, kolo si dá něco do drátů.

Ji, s výrazem vědce provádějícího operaci srdce, začala kolo "mordovat" k zásuvce. Bojovala s kabelem, konektorem i vlastní roztěkaností, zatímco vítr jí do toho vyhrával divoké sólo. Nakonec vítězoslavně zahlásila: "Je tam!" a šlo se hodovat.

Hodina pravdy u prázdného stolu

Po hodině příjemné konzumace, kdy jsme probrali vše od počasí až po hřebenové trasy, nastal čas zvednout kotvy. Ji přistoupila ke svému stroji s úsměvem majitelky plně nabitého blesku. Jenže displej zůstal černý jako svědomí poledního stánkaře.

Zjištění č. 1: E-bike si z místní sítě nevzal ani "doušek".

Zjištění č. 2: Ji sice kolo do zásuvky tlačila silou lvice, ale pravděpodobně se trefila buď do paralelního vesmíru, nebo konektor v tom stresu prostě rezignoval na spolupráci.

"No to mě podrž," povzdechla si Ji, když zjistila, že místo elektrického oře má teď pod sebou dvě stě kilo mrtvé váhy.

Cesta do Mikulova: Fitness program, který nikdo nechtěl

Zatímco my s manžou jsme si lehce přitápěli do pedálů, Ji čekala výzva, na kterou by nebyl připraven ani vítěz Tour de France. Cesta do Mikulova se najednou zdála delší než Velká čínská zeď.

Vítr, který nás předtím tak krásně "schlazoval", se změnil v osobního nepřítele. Ji šlapala za doprovodu našich vtipných (a pravděpodobně v tu chvíli velmi nevítaných) poznámek, že aspoň ušetřila za fitko. Byl to stres, bylo to potu víc než deště v mracích, ale nakonec jsme do Mikulova dorazili.

Ponaučení pro Ji? Příště, až budeš mordovat kolo do zástrčky, zkontroluj, jestli se ty dvě věci mají opravdu rády. Protože Krušné hory jsou sice srdcovka, ale s vybitou baterkou je to spíš "infarktovka"!