"Vzal sis ty vlněné podvlékačky?"

"Nepotřebuju je."

"V minus sedmnácti ti zmrzne i smysl pro humor. Vezmi si je!"

On se směje. Muži mají zvláštní víru, že testosteron dokáže nahradit merino.

Já mám zase zvláštní víru, že merino zachraňuje manželství.

Operace Sjusjøen pokračuje

Musím se smát, když ho pozoruju. Můj muž je totiž můj naprostý protipól.

Zatímco já vrším věci podle intuice a momentálního nadšení, on postupuje velmi pečlivě. Opravdu velmi pečlivě. U něj to není balení. Je to inženýrský projekt.

Každý kousek merina má přesně určené místo. Každá ponožka svůj protějšek. Všechno je vyhlazené, srovnané a možná i seřazené podle abecedy.

Zatímco já nakonec na kufru sedím, aby se vůbec zavřel, on pravděpodobně počítá objem zbývajícího vzduchu v litrech a optimalizuje rozložení zátěže.

A do toho pokračuje náš dialog:

"Vzal sis ty vlněné podvlékačky?"

"Nepotřebuju je," odpovídá klidně a precizně si rovná rukávy termoprádla.

"V minus sedmnácti ti zmrzne i smysl pro humor. Vezmi si je!"

Jen se potutelně usmívá.

Jeho víra v testosteron proti mojí víře v merino.

Je to vlastně ideální kombinace. On bude mít všechno do posledního detailu připravené. Já si přivezu svůj obvyklý kreativní chaos. Spojuje nás však stejný cíl: nezmrznout a pořádně si to užít.

Já dodávám nadšení a strachotěšení. On jistotu, že budeme mít i v minus sedmnácti všechno potřebné.

Včetně podvlékaček, které podle něj vůbec nepotřebuje.

Letíme!