Morava – podzim
Tam, kde se krajina vlní do ticha.
Podzimní Morava má zvláštní kouzlo. Vinice se táhnou přes kopce jako nekonečné stuhy, jejich pravidelné řádky se ztrácejí v dálce a barvy pomalu přecházejí od zlaté přes měděnou až k posledním odstínům červené.
Ráno bývá chladné. Na zemi leží první jinovatka, údolí se halí do jemného oparu a krajina ještě napůl spí. Pak se objeví slunce. Na chvíli se dotkne vrcholků vinic, rozsvítí jejich listy a všechno kolem získá téměř neskutečnou podobu.
Právě tyto okamžiky mám nejraději. Když se světlo potká s mlhou, barvy zjemní a z obyčejné krajiny se stane obraz, který si chci uchovat.
Morava je pro mě v těchto chvílích především o liniích, světle a tichu. O kráse, která nikam nespěchá.






Každá krajina má svůj příběh. Některé zůstávají v barvách, jiné se ztrácejí v tichu.