Švábi (Azorské defilé)

Na Azorech jsme čekali oceán, zeleň a krásné světlo. Dostali jsme i slavnostní průvod pod lednicí.

Den první. Jeden šváb.
Říkám si: dobře, jsme v Portugalsku, je teplo, něco lítá, něco leze. Klid. Plác. Konec švába.

Den druhý. Tři švábi.
Pořád v normě. Plác, plác, plác. Tělíčka odnesena, postel zkontrolována. Spím.

Den třetí. Průvod.

Vylezli zpod lednice seřazení. V šiku. Raz, dva, tři, čtyři. Na nožičkách jako by měli boty s ostruhami. Když pochodovali, klapali. Klap, klap, klap po dlaždičkách, klap, klap, klap přes práh, klap, klap, klap přímo k posteli.

Pochodem vchod! A tak do domu. A tak na hosty.

Vpředu velitel. Větší. Lesklejší. Tvářil se, že tuhle nemovitost vyjednal už v roce 1974 a má na ni papíry. Za ním řadové jednotky. Vzadu zdravotníci s nosítky pro padlé soudruhy.

Já v rohu na židli. S baterkou. Ječící.

Baterka je nezastavila. Ječení je nezastavilo. Zvedla jsem pantofel, šváb zvedl hledí a kývl na mě, jako by říkal: "Pokračujte, madam. My máme svůj harmonogram."

Dan spal. Dan spí vždycky. Dan by spal i při invazi spojeneckých vojsk — což tohle koneckonců trochu byla.

Plác. Plác. Plác.

V šiku už ležela mrtvá tělíčka: raz, dva, tři, čtyři. Pět. Osm. Dvanáct. Přestala jsem počítat u patnácti, protože za první vlnou šla druhá, za druhou třetí a za třetí přišel ten s ostruhami a salutoval mi.

"Deratizace! Pomoc!" volám.

Majitel. WhatsApp. Modré fajfky. Žádná odpověď.

Druhý den: "Sim, sim, problema, problema."

Probléma v Portugalsku zřejmě neexistuje. Je to filozofický koncept, kterému jsme porozuměli až čtvrtý večer, když nám po polštáři lezl šváb velikosti dětské botičky a tvářil se, že si jen zkracuje cestu.

Švábi si dali svačinku a pokračovali v parádě. Postřik, kterým se honosil majitel domu, zjevně považovali za voňavku. Velitel si kapku nanesl za tykadlo.

Druhá deratizace. Třetí. Švábi mezitím nacvičovali slavnostní defilé k výročí dobytí kuchyně.

Komunikace s majitelem byla nekonečná a klidná jako azorská voda těsně předtím, než někoho srazí.

Já: fotografie švábů.
Majitel: srdíčko.
Já: video švábů.
Majitel: palec nahoru.
Já: počet mrtvých švábů.
Majitel: modlitbička.
Já: sleva.
Majitel: …

Tři dny ticha. Pak číslo. Malé číslo. Vrátím se s větším číslem. Vrátí se s číslem někde mezi. Bereme.

Vydyndaná sleva. Malé vítězství. Ale moje.

Poslední noc. Spím. Něco klape po dlaždičce.

Neotevřu oči. Vím to.

Ranní směna právě nastupuje.