Oceán naráží do černých azorských skalisek, vzduchem létá slaná pěna a světlo se mění každou vteřinu. Je to přesně ten typ krajiny, který člověka po několika dnech intenzivního mačkání spouště dokáže emočně i fyzicky vyždímat. Fotografováním se člověk může nasytit. Krabiček se svačinou ale nikdy.

Zatímco oceán učil Dana pokoře, Kamil krájel.

Dan stál na útesu s fotografickým zápalem, který nešlo ničím uhasit. Promoklý na kost, s fotoaparátem přitisknutým k obličeji, ponořený do kompozice a čekající na ten jediný dokonalý okamžik v příboji. Žil jen pro tu vteřinu na snímači.

Kamil žil pro milimetry.

Mezitím rozbaloval svačinku. Kamil má vždycky svačinku. Pečlivě připravenou ve velké dóze, uvnitř které jsou naskládané další menší dózy a dozičky. Sofistikovaný systém plastových schránek do sebe zapadá s přesností kosmické lodi. Kamil by si svačinku rozbalil i při evakuaci. Možná hlavně při evakuaci.

Je perfekcionista. Kdyby kolem padaly kameny, nejdřív by našel rovný balvan, očistil ho kapesníčkem a spustil svůj rituál.

Cvak, cvak. Otevřít hlavní dózu.
Cvak, cvak. Vyndat dozičku se sýrem.

Jídlo uvnitř nebylo jen naskládané. Bylo vyprojektované. Chleba namazaný s přesností chirurga, sýr srovnaný jako vojáček na přehlídce, okraje dokonale lícující. Kdyby nějaký plátek šunky přesahoval o milimetr přes střídku, Kamilův vesmír by ztratil rovnováhu.

Zatímco z fotoaparátu už mohl být po těch dnech unavený, z geometrického řádu ve svačinové dóze čerpal sílu.

Samozřejmostí bylo, že si na ostrově kupoval výborná vína. V rámci přísné logistiky je ale přeléval do malé plastové lahve od vody. S tímhle barbarským zvykem by měl do budoucna něco udělat, jenže účel světí prostředky. A tak s plastovou lahví v ruce vychutnával lehké víno — doušek po doušku, jako by v ní měl slunce.

Teprve místní vyhlášené víno z ostrova Pico důstojně uzavřelo posvátnou seanci dózičkového rituálu.

Dan bleskově měnil objektivy a bojoval s časem. Kamil s ledovým klidem otvíral jednu dozičku za druhou, srovnával sousta snad na setiny milimetru a zapíjel je z plastové lahve.

Protože světlo na Azorech sice může zklamat, ale spolehlivě uzavíratelná víčka a pevný systém nikdy.