Jmenuji se Jana Zeithammerová

Architektka ticha v digitálním světě

Fotografie je se mnou už dlouho – doprovází mě životem jako věrný průvodce a způsob, jakým čtu svět. Za ty roky jsem prošla mnoha žánry, ale mé srdce nakonec zakotvilo v přístavu, který jsem si musela postupně a trpělivě vybojovat: ve výtvarném minimalismu.

Moje tvorba není o pouhém dokumentování reality. Je to proces "odkrývání". Odstraňuji vizuální hluk, zmatek a spěch dnešní doby, dokud na čipu nezůstane jen čistá esence – jemnost, harmonie a řád. To, co vidíte na mých snímcích, je výsledkem dlouhé cesty, na které jsem se naučila, že v tichu je často obsaženo mnohem více než v křiku barev.

Proč stále tvořím (i navzdory AI)

V éře, kdy umělá inteligence dokáže vygenerovat nekonečné množství obrazů, vnímám fotografii jako bytostné lidské poselství. Pro mě je to cesta za horizont, fyzický kontakt s mrazivým vzduchem Islandu nebo slanou mlhou Normandie. Je to odpočinek pro duši a neustálý rozvoj, který stroj nikdy nenahradí. Digitální komora je mým ateliérem, kde s jemností sochařky brousím surový záběr do podoby výtvarného díla.

Od hledáčku k předávání zkušeností

Moje vášeň se časem přelila i do touhy sdílet tyto okamžiky s ostatními. Na svých workshopech vedu lidi na místa, která minimalistickou duši naplňují nejvíce:

• Island: Kde v prázdnotě lávových polí hledáme strukturu a rytmus.

• Norsko: Krajina, kde světlo a stín hrají nekonečné divadlo na hladině fjordů.

• Normandie: Místo, kde se nebe spojuje s mořem v nekonečné pastelové paletě.

Učím své studenty nejen technice, ale především umění vidět. Vidět krásu v jednom osamělém stromu, v mizící čáře rybářského domku nebo v prchavém oparu nad pláží.

Můj vizuální odkaz (tři pilíře klidu)

Tyto tři vybrané snímky jsou mým podpisem. Jsou důkazem, že i v digitální fotografii lze nalézt absolutní harmonii. Jsou to okna do světa, kde se zastavil čas a kde chaos nemá žádnou moc.

"Minimalismus pro mě není nedostatek něčeho, ale dokonalá míra všeho podstatného."