Lakomá Bárka

Lakomá Bárka aneb, jak jsem chtěla očurat svět (a jak to nevyšlo)

Rozhodnout se pro novou počítačovou sestavu mi trvalo skoro rok. Ten starý už funěl jak lokomotiva do kopce a při otevření Photoshopu to vypadalo, že odpočítává poslední dny do penze. Takže jsem musela jednat.

Na jednom workshopu jsme to s klienty probírali – a vyhrál Jablíčko. Apple. Elegantní, drahý, neodolatelný. Jenže koupit počítač je jen začátek. Hned k tomu potřebuješ myš, klávesnici, jeden disk, druhý disk, pak ještě rychlý disk, co něco umí… a najednou je z toho sestava, která vypadá, že chystáš start vlastní rakety na Mars.

No a pak nastalo dilema: Jak to doma odprezentovat, aby to nevypadalo, že jsem právě rozbila prasátko i s porcelánovou poličkou?
Kamarád mi poradil, že to jde jednoduše: koláč, kafíčko a dobrá nálada.

Tak jsem upekla koláč, nachystala kávu a mezi řečí povídám:
"Představ si, přišel mi email, že za ty moje nákupy s Macem mi Apple nabízí fakt výhodný iPad nové generace. To se přece nedá odmítnout, že jo?" – říkám to tak mimichodem, jako kdybych mluvila o slevě na rohlíky v Albertu.

A tady jsem udělala chybu. Můj muž, který jinak absolutně neřeší moji fotovýbavu (už se smířil, že objektivů mám víc než on ponožek), najednou zpozorněl. A místo aby mávl rukou, usmál se a pravil:

"Tak to bych si taky vzal.
…A mně v tu chvíli padla brada. Celý můj pečlivě promyšlený plán se sesypal jak drobenka z koláče. Nedala jsem na sobě nic znát, usrkla kafe, tvářila se, že přesně s tímhle jsem počítala – ale v hlavě se mi rozjela lavina trefných přísloví.

Tak dlouho se chodí pro vodu, až se ucho utrhne.
Nechoď s Bárkou na trh, praskne ti košík.
A hlavně – nechci slevu zadarmo.

Nakonec jsem pochopila: lakomá Bárka jsem tady já. Chtěla jsem očurat svět – a místo toho mám doma mužíčka, který si s rozzářenýma očima poroučí vlastní iPad.