Exil 🇳🇴

Než jsme dojeli do Hauklandu, museli jsme přežít jednu noc v exilu. Nouzový azyl u Leknes. Přístřešek s výhledem do škarpy, lehkým závanem ryb. Vše směřovalo k jedinému: k Bílému domu.

Bílý dům na nás zatím čekal v údolí Hauklandu. Myli ho. Česali, uklízeli.
Leštili kliky. A my mohli vstoupit v 16 hodin na minutu přesně, kde jsme se na schodech míjeli s pracovní četou.
Dům dával dohromady svou dřevěnou duši, aby nás mohl přivítat v celé své voňavé, minimalistické kráse.

Abychom zkrátili čas, zkoušeli jsme různé expozice na pobřeží.
A taky různé nákupy.
Tady vedla Nell,
Horečně pobíhala po supermarketu, hledala, skládala, přehazovala.
Co našla, to dala do košíku.
Pak to z něj zase vyndala.
Pak zas vrátila.
Poprvé, podruhé, potřetí.

Variace, nároky, nápady, nutnosti.

Nakonec nákup slavnostně donesla.
Položila ho.
Zahodila ho.
A prohlásila:
"Kdy už půjdeme nakupovat?"