Dům

Otevřít dům bylo jedno drama.
Ale zamknout ho – to byla zkouška vyššího levelu.
Level: Ell.

Zatímco většina z nás už dávno přijala fakt, že čas tady nahoře ztrácí tvar i smysl, Ell čelila konkrétnímu nepříteli.
Krabičce.

A Ell... v pasti.

Stála u krabičky a volala:

"Pomoc, vězím v únikové hře!"
"Musíš nadzvednout víčko."
"Jaký víčko?"
"To, co držíš."
"A kam ten kód?"
"Do těch čísel."
"Můžeš mi to ukázat, prosím?"

Jeden po druhém jí to zkoušíme vysvětlit.
Pomalu.
Polopatě.
Gesta. Náčrty. Vzdechy.
Někdo předvádí pantomimu. Někdo kreslí klíč do vzduchu. Někdo si jde pro pivo.

Krabička zůstává zavřená.
Dům taky.

A tak se nás tam sešlo osm. Osm dospělých lidí, každý se svým systémem.
Ell mezitím zkouší metodu síly. Lehce s ní třískne o stěnu, jako by tím chtěla říct: "Vzdoruj, a uvidíš."

A pak –
cvak.

Krabička povolí.Nell vítězoslavně vytáhne klíče.
Zazní téměř filmové "HA!"

Ell může sama na výlet.