Jana Zeithammerová: Architektka ticha a ranních mlh

Zastavení času – to je pro mě krajinářská fotografie. Je to neutuchající touha zachytit prchavý okamžik a vdechnout mu život. Když fotografuji, zapomínám na čas. Vnímám hru barev a trpělivě čekám na světlo, které mi pomalu "teče do bot". V tu chvíli se svět stává příběhem, který píšu skrze hledáček, a kousek té nálady a vnitřního klidu teď předávám i vám.

Proč fotografuji sama?

Často se mě lidé ptají, proč vyhledávám samotu. Odpověď je prostá: hledám ticho. Chvíle, kdy je svět jen můj a všechny starosti dnešní doby zůstávají daleko za obzorem. Než se svět probudí, stojím v ranním chladu a cítím se jako součást něčeho magického. I když se ráno v té pustině někdy trochu bojím a ožívá ve mně malá dušička, s prvním paprskem to ze mě padá. Stávám se dítětem fascinovaným světem. V tiché "modré hodině" tančím s časem a barvami.

Umění vracet se a ubírat

Ráda se vracím na stejná místa. Každé ráno je jiná kapitola a každé světlo maluje na stejné plátno nový příběh. Tato cesta mě postupem let dovedla k výtvarnému minimalismu. Fascinuje mě jeho jemnost a harmonie – je to lék na chaos dneška. I navzdory době ovládané AI věřím v hodnotu prožitého okamžiku, v řemeslo a v lidské poselství, které stroj nikdy nenahradí.